Úvod

Třicet dětí prochází setmělým lesem. Na sobě mají hábity, některé nesou pochodně. Po vratké lávce přechází řeku a míří na palouček. Ze tmy vybíhají skřeti, dochází ke krátké divoké potyčce, během které jsou skřeti zahnáni. Děti se rozestavují kolem kruhu vyznačeného na louce a sborově třikrát odříkávají předepsané zaklínadlo. Ozývá se několik ran, uprostřed kruhu, kde stojí malá kamenná mohyla, se objevuje dým. Mohyla se boří a ze země vylézá příšera. Děti opět opakují zaklínadlo a kladou příšeře předepsanou otázku. Příšera odpovídá. Děti pomalu odstupují od kruhu začínají ustupovat směrem k lávce. Další rána, křik příšery. Skřeti se vracejí. Příšera vystupuje z kruhu a míří ke skupině. Skupina rychle prchá přes lávku pryč, skřeti dorážejí na poslední voj, dohořívající pochodně jsou za běhu odhazovány do řeky.

Ve vyzdobené místnosti sedí dvacet lidí. Hraje klidná hudba, jinak je v místnosti naprosté ticho. Většina lidí si zapisuje poznámky do vlastnoručně vyrobených deníčků. Zní buben, hlas oznamuje „pátá dekáda vašeho života”. Hráči odkládají deníčky a opouštějí místnost. V ostatních místnostech budovy jsou rozličné předměty a lidé v kostýmech. Na dveřích jsou cedulky typu „práce”, „volný čas”, „děti”, „zdraví”. Jeden z hráčů spěchá k místnosti označené „rodiče”. Otevírá dveře. Na stolku je zapálená svíčka a u ní černě orámovaná fotografie. Místnost je prázdná.

Páteční podvečer. Tisícovka vysokoškoláků se shromažďuje na hřišti. Čtyři sta z nich je rozmístěno v pravidelné mřížce a drží v rukách jednu černou a jednu bílou ceduli. Každý má své pokyny, podle kterých zvedá tyto cedule. Zbylých osm set lidí tak může sledovat, jak bílé a černé cedule postupně vytvářejí slova, která udávají polohu prvního stanoviště hry. Během následujících 18 hodin budou tito lidé bloudit po městě a okolí, luštit šifry a hádanky, hledat stanoviště a snažit se jako první dostat do cíle hry.

Skupina zaměstnanců postává na louce okolo vyznačeného kruhu. Uprostřed kruhu leží kbelík s míčem. Po zemi se válí lana a prkna. Padají nápady, lidé se dohadují. Jak dostat kbelík ven z kruhu a nedotknout se země? Nakonec je jeden nápad vybrán. Nefunguje. Vymýšlí se vylepšení, zkouší se jiné nápady. Všichni se plně soustředí na úkol s lany a kbelíkem, tradiční firemní funkce jsou na chvíli zapomenuty a lidé se projevují ve svých přirozených rolích.

Dvacet lidí vystupuje z vlaku a postává na nástupišti. Je čas opustit každodenní shon a je čas vrátit se do něj. Nechce se. Přešlapování na místě, nesmělé loučení. Osamělá cesta domů, vzpomínání. Další dny otázky přátel: Jaké to bylo? Dobré. Spousta zážitků kumulovaná do jednoho slova. Dobré. Chuť podělit se o dojmy by byla. Jenže jak to popsat někomu, kdo tam nebyl? Prostě dobré.

Zážitkové akce

Tato kniha je o tom, jak pořádat zážitkové akce. Dá se předpokládat, že když už čtenář knihu otevřel, má tušení, o co zhruba jde. Přesto není na škodu vyjasnit pár základních věcí dřív, než se pustíme do metodiky přípravy a uvádění akcí. Co jsou to zážitkové akce? Kdo je pořádá? Proč se pořádají? K čemu jsou?

Charakteristiky zážitkových akcí

Nebudeme se pokoušet o žádnou přesnou definici zážitkové akce, místo toho uvedeme výčet charakteristik, které většinou zážitkové akce splňují (akce však rozhodně nemusí splňovat všechny tyto charakteristiky, abychom ji mohli označit za zážitkovou):

• Akce. Jde o časově uzavřenou událost, která probíhá bez přerušení. Trvá obvykle od několika hodin po tři týdny.
• Zážitek. Důležitou součástí programu jsou zážitky, dobrodružství, netradiční činnosti. O zážitcích se dále diskutuje a rozebírají se prostřednictvím řízené zpětné vazby (reflexe).
• Instruktoři. Akce je předem připravena týmem instruktorů.
• Účastníci. Akce se účastní přesně vymezená skupina lidí. Většinou je jich méně než třicet, během pobytu vytvářejí soudržnou skupinu.
• Prostředí. Akce se odehrává v pěkné přírodě nebo v jiném zajímavém prostředí.
• Program. Na akci je intenzivní program organizovaný instruktory. Přesný harmonogram je pro účastníky překvapením. Program je připraven pečlivě a systematicky tak, aby sledoval zvolené cíle.
• Pestrost. Program je pestrý, poskytuje různé typy aktivit (například pohyb, tvorba, vzdělání).
• Atmosféra. Akce má silnou atmosféru. Účastníci zažívají tajemno, romantiku, překvapení.

Co je cílem zážitkových akcí? Proč se vůbec pořádají? Úplným základem je aktivní trávení volného času. Účastníci musejí vyvíjet aktivitu – místo toho, aby jen pasivně přijímali naservírovanou komerční zábavu. Už jen samotné aktivní trávení volného času funguje jako prevence patologických jevů (vandalismus, kriminalita) a pro některé cílové skupiny je jako jediný cíl plně dostačující.

Na zážitkových akcí jde však většinou o víc, o smysluplně strávený volný čas. Co se pod tím skrývá? Co smysluplného může akce přinést účastníkům?

• Nové známé, kontakty, budování sociálních skupin, stmelování týmů.
• Rozvoj sociálních dovedností (komunikace, spolupráce, vedení lidí, tolerance).
• Rozvoj fyzické kondice, obratnosti.
• Rozvoj tvořivosti, fantazie, představivosti.
• Pobyt v přírodě, kontakt s přírodou, poznávání přírody, krajiny.
• Sebepoznání, vytržení ze stereotypu, zamyšlení se nad tím, jak mě vidí druzí, kam směřuji.
• Inspirace, nové náměty pro život, motivace pro změny.
• Zábava, dobře strávený volný čas, vzpomínky.

Tyto obecné cíle alespoň částečně naplňuje každá dobře připravená zážitková akce, konkrétní akce pak sledují ještě další cíle (viz kapitola Dramaturgie a režie akce).

Příklady akcí a organizací

Výše jsme uvedli obecné charakteristiky, nyní se podívejme konkrétněji na typy zážitkových akcí a na organizace, které je pořádají. Uvedený výčet si rozhodně neklade nároky na úplnost.

Jednorázové zážitkové akce pro dospělé. Jde o otevřené akce, účastní se jich většinou vysokoškolští studenti, kteří se předtím vzájemně neznají. Akce je jednorázová, po ukončení se kolektiv opět rozchází. Délka trvání se pohybuje od dvou dnů (víkendové akce) po čtrnáct dní (letní prázdninové akce). Tento typ akcí pořádá například Prázdninová škola Lipnice, Instruktoři Brno, Velký vůz a slovenské Štúdio zážitku. Organizace Užitečný život pořádá integrované akce, kterých se účastní i tělesně postižení účastníci.

Pracovní zážitkové akce pro dospělé. Akce s podobnými charakteristikami jako výše uvedená kategorie. Na akci se navíc pracuje, práce je smysluplná (například ochrana přírody, pomoc památkám) a neplacená (případně za ubytování a stravu). Tento typ akcí organizuje Hnutí Brontosaurus a slovenský Strom života, výjimečně pořádají pracovní akce též výše uvedené organizace.

Pravidelné akce pro děti. Akce pro dětský kolektiv, který se pravidelně dlouhodobě schází. Účastníci akce se vzájemně dobře znají. Touto činností se zabývá mnoho organizací, například skaut, Asociace turistických oddílů mládeže (ATOM), Pionýr, Zálesák, Duha nebo Kondor. Důležitou součástí práce těchto organizací je dlouhodobá činnost – pravidelné schůzky, budování kolektivu, vývoj členů. Tyto záležitosti přesahují rámec zážitkových akcí a v knize se jimi nebudeme zabývat. Pořádání jednotlivých akcí je však velmi podobné ostatním kategoriím zážitkových akcí.

Adaptační kurzy, školní výlety. Akce určené pro nové třídy, případně i pro třídy, které se už znají. Důraz je kladen na vytvoření kolektivu, dobré vztahy, rozvoj komunikace, poznání ostatních i sebe. Délka trvání je od dvou dnů do jednoho týdne, akce probíhají nejčastěji na začátku školního roku. Na rozvoj těchto akcí a jejich metodiky se specializuje Hnutí GO!. Za zážitkové akce se však v mnoha případech dají považovat i školní výlety organizované akčními učiteli.

Soustředění. Mnohá soustředění též splňují charakteristiky zážitkových akcí, může jít například o sportovní soustředění nebo soustředění talentovaných studentů. Na soustředěních probíhá odborný program (trénink, přednášky) doplněný zážitkovým programem, který v mnoha případech zastiňuje ve vzpomínkách ten odborný. Organizaci těchto soustředění většinou mají na svědomí jedinci napojení na některou z výše uvedených organizací.

Rozsáhlé jednorázové hry. Jde o jednorázové krátkodobé akce pro velký počet účastníků (až v řádu stovek). Mezi účastníky jsou skupinky lidí, kteří se vzájemně znají, zdaleka však neznají všichni všechny. K tomuto typu akcí patří například šifrovací městské hry, bojové hry s dřevěnými zbraněmi (dřevárny) nebo LARPy (Live Adventure Role Playing games, dobrodružné hry s hraním rolí). Tyto akce pořádají většinou výše uvedené organizace zaměřené na dospělé, případně i zcela neorganizovaní jednotlivci, kteří prostě mají nápad a chuť akci realizovat.

Komerční firemní kurzy. V poslední době se rozvíjí komerční zážitkové akce určené primárně firmám. Tyto akce jsou zaměřené na budování týmů a posílení spolupráce (teambuilding). Trvají od několika hodin do pár dnů, účastní se jich pracovní kolektiv, jehož členové se vzájemně znají, případně nově vznikající pracovní kolektiv. V ČR je průkopníkem v této oblasti Česká cesta (odnož Prázdninové školy Lipnice), v současnosti však již existuje mnoho dalších firem specializujících se na tuto oblast.

Je vidět, že zážitkových akcí existuje celá řada a že je provozuje spousta různých organizací. Každá organizace má své specifické názvosloví, význam pojmů se však do značné míry kryje. Pro lepší čitelnost používáme v této knize jednotné názvosloví, přestože je zjednodušující, neboť zanedbává mírné rozdíly mezi různými pojmy. Následující přehled udává pojmy, které budeme dál používat, a k nim přiřazuje související pojmy používané v různých organizacích.

• Instruktor: organizátor, vedoucí oddílu, učitel…
• Účastník: dítě, hráč, rekreant, svěřenec, člen firmy…
• Akce: výlet, tábor, kurz, škola v přírodě…
• Tým: družstvo, družina, skupina…
• Reflexe: review, servis, facilitace, cílená zpětná vazba…
• Hra: program, aktivita…

Současná společnost a zážitkové akce

Než se pustíme do rozboru přípravy a organizace zážitkových akcí, zkusme se ještě zamyslet nad tím, jakou roli hrají tyto akce v současném světě. Uvedeme charakteristiky současné civilizace a vztahy, které k nim mají zážitkové akce. Pro lepší kontrast jsou charakteristiky zjednodušené a dovedené do extrému.

Současná společnost se čím dál víc atomizuje, lidé stále závislejší. Všichni mají spoustu známých, ale málo dobrých přátel. Zážitkové akce pomáhají budovat skupiny a pevné vztahy, lidé se zde dostávají do situací, kdy jsou závislí na ostatních. Běžný život je čím dál víc městský, sedavý, ovládaný technikou. Zážitkové akce se konají v přírodě, jsou plné pohybu a většinou se obejdou bez složitých vymožeností.

Lidé mají v současnosti svobodu jako nikdy v minulosti. Existuje spousta možností, jak trávit volný čas, jakou si vybrat práci, jakého si vybrat partnera, jak prožít život. Současně však hodně lidí žije v „tahu”, nechají se řídit okolnostmi, setrvačností, nepřipouštějí si možnosti, které mají. Zážitková akce často poskytuje vytržení ze stereotypu, zastavení se v běhu všedních dní, prostor pro zamyšlení se nad životem.

Vzdělání, zvlášť vysokoškolské, je stále zaměřeno na jednostranný vývoj jedince a zúženo mnohdy až na tunelové vidění světa. Zážitkové akce jsou pestré, podporují všestranný rozvoj osobnosti a různé pohledy na svět.

Současná civilizace je postavena, co se týče volného času, převážně na komerčním přístupu k zábavě a na pasivitě příjemce zábavy. Zážitkové akce vyžadují aktivitu ze strany účastníka, nutnost něco ze sebe vydat, otevřít se. Protože čím víc dáš, tím víc dostaneš. Konzumní zábava je postavena na komerci, na schopnosti producenta vydělat na ní peníze. Zážitkové akce jsou většinou neziskové, jejich primární cíl je jinde než ve vydělávání peněz.

Svět je složitý, plný problémů, osobních i globálních. Je těžké se v něm vyznat. Lidi snadno zmůže rezignace, což platí především pro globální problémy – prý co zmůže jeden člověk? Zážitkové akce dávají lidem poznat vlastní schopnosti, ukazují možnosti, vedou k zodpovědnosti – za sebe i svět.

Při procházení této knihy pravděpodobně budete mít pocit, že zorganizovat dobrou zážitkovou akci je velmi náročné. Ten pocit je naprosto oprávněný, a tak možná budete mít tendenci rezignovat – proč byste se měli o něco tak náročného vůbec pokoušet. Mějte proto stále na mysli, že měníte svět. A když už člověk mění svět, měl by to dělat pořádně.

O knize

Tato kniha je o tom, jak pořádat zážitkové akce. Avšak než se společně vrhneme na vlastní rozebírání zážitkových akcí, rád bych uvedl několik poznámek o knize a její struktuře, abyste si mohli udělat obrázek o tom, v čem vám může být tato publikace prospěšná.

Komu je kniha určena?

Zjednodušeně řečeno: pro mě před deseti lety. Snažil jsem se sepsat poznatky, které jsem posbíral během své instruktorské praxe a za které bych byl vděčný, kdyby mi je někdo jasně a přehledně předal. Vzhledem k nedostatku strojů času má zřejmě cílový čtenář (já před deseti lety) smůlu, ale pevně věřím, že existuje celá řada lidí, kteří jsou v podobné situaci a kniha jim přijde vhod.

Kniha pokrývá široké spektrum instruktorských aktivit. Pro čtenáře bude pravděpodobně bezprostředně zajímavá pouze ta část knihy, která se týká toho, jaký typ akcí pořádá, jaké má zkušenosti a s jakou věkovou skupinou pracuje. Tabulka 1.1 udává přehled zajímavosti kapitol knihy pro různé instruktory. Tabulka vychází z osobní zkušenosti – co mě zajímalo ve chvíli, kdy jsem se dostal do dané role. Protože většina instruktorů postupně projde několika rolemi, věřím, že přijde vhod pročíst si knihu celou. Tabulku 1.1 tedy berte pouze jako návrh, čemu na začátku věnovat zvýšenou pozornost.

Kromě toho, že se kniha snaží oslovit různě zkušené instruktory, obrací se oslovit také instruktory z různých organizací. Pokusil jsem se do knihy vybrat obecně používané principy. Každá organizace má svá specifika, ale věřím, že těch společných věcí je mnohem víc, než si běžně uvědomujeme. Asi ne úplně vše, co se zde píše je relevantní pro všechny organizace zabývající se zážitkovými akcemi, ale většina informací by měla být použitelná.

Pokud patříte do této široké cílové skupiny, možná si říkáte, proč by vás měla zaujmout zrovna tato kniha. Zážitková pedagogika je poslední dobou oblíbená a existuje o ní řada materiálů. Většina textů o zážitkových akcích však spadá do jednoho ze dvou typů: jsou to buďto seznamy konkrétních her, nebo akademické metodické texty o zážitkové metodě. Tato kniha míří doprostřed mezi tyto dvě možnosti. Jsou v ní uvedeny hlavní principy důležité pro úspěšné uvádění zážitkových akcí. Nejde o pouhý výčet her, kniha přináší obecné postupy, pozorování, zkušenosti. Současně by uvedené principy měly být dostatečně konkrétní na to, aby byly přímo použitelné. Proto jsou zmíněny i ilustrativní příklady.

Jak používat tuto knihu?

Tato kniha je především příručka. Důraz je kladen na přehledné uspořádání témat, na systematičnost a snadnost orientace. Kniha se dotýká mnoha témat a uvádí k nim jen základní informace a pojmy. Jsou zahrnuty ty informace, které se hodí mít přímo po ruce při přípravě a realizaci akce. Kniha rozhodně nemá za cíl poskytovat veškeré informace pro vzdělání instruktora. K většině témat existuje kvalitní literatura, která dané téma podrobně rozebírá (viz komentovaný seznam literatury na konci knihy).

Protože kniha má příručkový charakter, není úplně vhodná k jednorázovému přečtení. Je lepší jednou si ji celou důkladně prolistovat, zjistit, co v ní je, a vracet se ke konkrétním pasážím ve chvíli, kdy je to potřeba.

První část je věnována obecným postupům a poznatkům v oblasti organizování zážitkových akcí. Tyto kapitoly popisují základní východiska, na nichž pořádání akcí stojí (pedagogika, psychologie, etika), instruktorský tým (osobnost instruktora, práce v týmu), praktické zabezpečení akcí (příprava, propagace, materiál), dramaturgii (metodiku, jak poskládat program tak, aby tvořil celek) a postup uvádění velké hry.

Zbytek knihy tvoří rozbor různých typů her (drobné hry, pohybové hry, hry zaměřené na psychiku, tajemno, tvořivost, turistika). Každému z těchto typů je věnována jedna kapitola, která je dále rozčleněna na další dílčí kategorie. Pro tyto kategorie jsou uvedeny:

• principy: typické prvky, které daný typ her využívá,
• metodika uvádění: specifika týkající se uvádění tohoto typu her,
• konkrétní příklady: ilustrace uvedených principů.

Kniha obsahuje též komentovaný přehled literatury.

Poznámky

Každá kapitola je uvedena imaginárním rozhovorem mezi dvěma instruktory, kteří jsou označováni N a S. Pod těmito iniciálami si můžeme představit například:

• N: naivní, nadšený, nezkušený, nováček (tak trochu autor před deseti lety),

• S: starostlivý, svědomitý, sucharský, starý (možná tak trochu autor za deset let).

Rozhovory ilustrují, o čem kapitola pojednává. Ačkoliv jsou rozhovory záměrně pojaty poněkud absurdně, často vycházejí z reálných základů. V rozhovorech se několikrát zmiňuje hra Humanus. Pro porozumění těmto narážkám je dobré vědět, že Humanus je náročná psychohra, při které účastníci řeší složité morální otázky pod časovým tlakem a ve stísněných prostorech (většinou se používá sklep). Bližší popis hry lze najít ve Zlatém fondu II.

Text je doplněn příklady her. Při výběru příkladů jsem dal přednost hrám, se kterými mám osobní zkušenost. To je sice občas na úkor obecné známosti těchto her (některé příklady nejsou nikde publikovány), ale zase mám jistotu, že vím, jak daná hra funguje ve skutečnosti. Popis příkladů je velmi stručný a rozhodně není míněn jako návod, jak hrát zmíněnou hru. Jde skutečně jen o základní ilustraci principů, případně o osvěžení paměti pro ty, kdo popsanou hru znají. Přesná pravidla lze většinou dohledat v literatuře, zdroj je pro stručnost označen vždy jen zkratkou uvedenou v závorce za jménem hry (podrobnější údaje k následujícím zdrojům jsou uvedeny na konci knihy):

• ZF I = Zlatý fond her I
• ZF II = Zlatý fond her II
• IFH = Fond her Instruktorů Brno
• WH = WikiHerka (internetová encyklopedie her)
• DHCP = Dobrodružné hry a cvičení v přírodě

V jednotném čísle používám mužský rod (instruktor, účastník). Je to čistě kvůli snazší čitelnosti, nikoli kvůli tomu, že bych podceňoval roli instruktorek a účastnic na zážitkových akcích.