Radek Pelánek

Proč se učit fakta?

Učení faktických znalostí dnes nemá dobrou pověst. Proč se učit něco zpaměti, když je tak snadné si faktické znalosti vyhledat pomocí informačních technologií?

Je pochopitelně chyba, pokud se výuka redukuje pouze na výuku faktů. Podobně je ale chyba, pokud učení faktů zcela opomeneme.

Znalosti jsou základ

Výukové cíle se často znázorňují formou hierarchie, konkrétně například pomocí Bloomovy taxonomie. Schopnost pamatovat si fakta je v základu této hierarchie, nad ní stojí schopnost používat znalosti, vršek hierarchie tvoří schopnost vytvářet nové věci. Hlavním cílem výuky by měly být především horní patra hierarchie. Ty se ale neobejdou bez základů.

Zjevné to je třeba u cizích jazyků. Pokud mají studenti kreativně zpracovat materiály v cizím jazyce, musí textu v prvé řadě porozumět, což se neobejde bez znalosti slovíček.

Méně zřejmé, ale stejně důležité je to i v jiných oblastech. Pokud mají studenti diskutovat o textu rozebírajícím Evropskou unii a vztahy mezi jednotlivými státy, je velmi užitečné, aby znali polohu jednotlivých států zpaměti. Je totiž pravděpodobné, že autor textu znalost některých faktů prostě mlčky předpokládá a nezmiňuje je explicitně (Francie sousedí s Německem, Švédsko je severský stát, Británie je ostrov, …). Tyto znalosti jsou však často pro pochopení textu klíčové.

Pracovní pamět je omezená

Pokud o něčem uvažujeme, používáme k tomu tak zvanou pracovní paměť. Na rozdíl od dlouhodobé paměti, do které si toho můžeme uložit hodně, je kapacita pracovní paměti výrazně omezená (jako základní odhad se používá „7 pojmů“, přesné číslo však není zásadní). Pokud máme znalosti uložené v dlouhodobé paměti, můžeme lépe využít omezenou kapacitu pracovní paměti.

Několik příkladů, jak to dopadá, když fakta nemáme naučená:

Znalosti ovlivňují vnímání

Znalosti, které máme, ovlivňují, jak vnímáme svět kolem sebe. Zkuste si vyrazit s botanikem na rozkvetlou louku, nebo se zoologem do ZOO. Nejen, že toho ví o jednotlivých rostlinách a zvířatech víc než vy, ale oni si i všimnou daleko více věcí než vy.

Nebo se zkuste opravdu naučit stromy, které u nás rostou, a zjistěte si o nich nějaké zajímavosti. Pak se vydejte na procházku do lesa, kde už to znáte. Uvidíte, že uvidíte nové věci.

Učení se zpaměti není nutně otrava

Pokud máte pocit, že učit se něco zpaměti, je hrozná otrava a náročná práce, zkuste si někdy zajít do školky podívat se, jak se čtyřleté děti s nadšením učí jména dinosaurů. Pexeso, což je hra čistě o učení se údajů zpaměti, je poměrně populární nejen ve školce.

Nejlepší způsob učení faktů je opakované testování

Mohlo by se zdát, že důležitá fakta se přece naučíme „mimochodem“, tím, že se s nimi opakovaně setkáváme při studiu. Jenže to nefunguje, resp. to funguje výrazně méně efektivně než testování. Abychom si fakta uložili do paměti, je potřeba, aby paměť byla aktivně zatěžována – tím, že si znalost zkoušíme z paměti vyvolat, si ji lépe utvrzujeme. Ideální je, pokud se tak děje opakovaně v postupně se prodlužujících intervalech. Tento aspekt lidské paměti patří k jedněm z nejlépe prozkoumaných v psychologické literatuře.

Odkazy

Míra důrazu, jakou klademe na učení faktických znalostí, je pochopitelně do určité míry subjektivní. Základní principy – že to má smysl a že se bez toho špatně buduje hlubší poznání – jsou však dobře podloženy poměrně objektivním výzkumem. Detailnější rozbor argumentů najdete například v následujících zdrojích: