Tvořivé aktivity

Rozvoj tvořivosti je jeden z typických cílů zážitkových akcí. Je to cíl záslužný, protože při tvoření se zapojuje pravá hemisféra mozku, kdežto život v současném světě zatěžuje hlavně hemisféru levou. Ač nehrozí, že by se nám hlava začala naklánět na jednu stranu, vyrovnaný člověk by měl namáhat obě hemisféry mozku rovnoměrně.

K rozvoji tvořivosti naštěstí dochází na zážitkových akcích téměř automaticky. K tvořivosti totiž vedeme účastníky neustále – stavíme je před problémy a oni je musí nápaditě řešit. Kromě toho však zařazujeme také kreativitu v čiré formě, kde tvořivý přístup není jen cestou k dosažení výsledku, ale vlastní tvoření je hlavním smyslem. V pozadí všech uváděných kreativních aktivit by měla být přítomna myšlenka „není důležitý výsledek, ale proces”. Tato myšlenka vůbec nemusí zaznít, měla by však plynout ze způsobu uvádění činnosti.

Uvádění tvořivých aktivit

Nejdříve projdeme obecné principy platné pro uvádění všech tvořivých aktivit, v dalších částech kapitoly se pak podíváme na konkrétní náměty a tipy.

Motivace a zadání

Stejně jako u her je i při uvádění tvořivých aktivit je velmi důležitá motivace. Motivace k tvorbě má však svá specifika. Důležitá je především vhodná atmosféra. Na to myslíme už při sestavování scénáře akce – těžko se bude uvádět básnický pořad po recesní honičce. Motivace má mít inspirativní charakter, po motivaci mají mít účastníci pocit „to si chci zkusit”. Často stačí předvést hotový výrobek, u složitějších postupů můžeme přednést krátkou přednášku o zvolené technice.

Téměř všechny tvořivé aktivity lze provádět s lidmi velmi širokého věkového spektra. Náročnost není ani tak otázkou složitosti postupu, jako spíš volnosti zadání. Čím je zadání volnější, tím je úkol náročnější, protože klade větší nároky na samostatnost a iniciativu. I s malými dětmi lze zvládnout složité postupy, pokud jim krok po kroku říkáme, co mají dělat. Na druhou stranu zadání „připravte nějaké divadelní představení” je velmi náročné i pro zkušenou skupinu vysokoškoláků.

Na akcích často využíváme skupinové tvoření, které je samo o sobě pro mnoho lidí zajímavým zážitkem, protože v našem současném školství není příliš podporováno. Při společné tvorbě musí účastníci víc než při jiných aktivitách dobře naslouchat druhým, hledat kompromisy a tolerovat jiné názory.

Průběh

Při uvádění tvořivých aktivit věnujeme pozornost prostředí, ve kterém aktivita probíhá. Podle typu aktivity dobře zvážíme, zda účastníci mají tvořit ve volné přírodě nebo v uzavřené místnosti, zda mají být všichni pohromadě nebo zda si každý má najít klidné místo. Prostředí má být příjemné a účastníci mají mít uspokojeny základní potřeby, aby se mohli naplno soustředit na vlastní tvorbu. Nevtíravá hudba na pozadí může příjemně dotvořit atmosféru.

Ošemetným prvkem tvořivých aktivit je čas. Je náročné dobře odhadnout, jak dlouho bude tvoření trvat. Pokud nemáme předchozí zkušenost s uváděním zvolené aktivity, vyzkoušíme si ji na sobě, hotový výrobek se nám stejně bude hodit pro inspiraci účastníků. Na začátku tvorby ohlásíme čas, který mají účastníci k dispozici, a ve scénáři počítáme s půlhodinovou rezervou. Tvořivé aktivity mají chronickou vlastnost se protahovat.

I pokud tvorba probíhá samostatně, neznamená to, že uvádějící instruktor má volno a někde se fláká. V průběhu tvoření pravidelně obcházíme účastníky, díváme se, jak se jim daří, radíme, povzbuzujeme a citlivě upozorňujeme na zbývající čas.

Závěr a úklid

Závěr většinou probíhá formou výstavy či inscenace hotových výtvorů. Dbáme na dobré provedení závěru – stylizujeme se do role odborných komentátorů nebo uspořádáme drobný „raut” před zahájením prezentace. Hodnocení by mělo být pozitivní, případná kritika konstruktivní.

Neoblíbenou částí tvořivých aktivit, na kterou se snadno zapomíná, je následný úklid. Jde jednak o úklid použitých pomůcek a prostředí. Tento úklid může zabrat hodně času, proto na něj pamatujeme již při sestavování scénáře akce. Druhou stránkou úklidu je „zpracování” hotových výrobků. Často se stává, že výtvory se povalují i několik dní volně po prostoru (například v místě bývalé výstavky). Nejen že tak vzniká nepořádek, ale je to i znevážení snahy účastníků. Dbáme tedy na to, aby výrobky byly buď včas rozebrány, nebo vhodným způsobem odstraněny.

Nehmotná tvorba

Nehmotnou tvorbou myslíme aktivity, jejichž výsledkem není materiální výrobek, ale dílo vhodné k inscenaci. Závěr tedy spočívá v předvádění výtvorů. Prostředí, ve kterém budou účastníci prezentovat svá díla, musí být hodno jejich snahy. Divadlo můžeme hrát i na volné louce, ale třeba jen náznak opony přidá aktivitě na vážnosti a opravdovosti. Čas, který mají účastníci k dispozici na tvorbu, mohou instruktoři využít k přípravě závěrečné scény.

Tento druh tvorby je náročný a použitelný především pro mládež a dospělé. Mladší děti jsou schopné pouze inscenovat, ale ne vymýšlet. Nehmotná tvorba je psychicky náročná, což máme na mysli i při sestavování scénáře. Účastníci nesmí být příliš unavení, jinak nic nevymyslí. Na druhou stranu nevyběhaní účastníci bývají neklidní a také nic nevymyslí. Na větší tvořivostní aktivitu se hodí odpoledne: ráno necháme účastníky vyběhat, odpoledne tvoří a v podvečer prezentují svoje výsledky.

Divadlo

Ukažte mi hrdinu a já vám napíši tragédii. (F. S. Fitzgerald)

Do začátku dáme účastníkům konkrétní zadání, aby se měli čeho chytit. Zadávat můžeme například:

• způsob ztvárnění, například klasické divadlo, stínové divadlo, pantomima, loutkové divadlo,
• žánr, například tragédie, komedie, telenovela, balet,
• obecný námět, například pohádka, reportáž z akce, období, autor,
• konkrétní námět, například text legendy, část scénáře divadelní hry,
• výčet prvků, kteří se musí v představení vyskytovat, například slova, která musí zaznít, postavy, které se musí objevit.

Součástí přípravy divadla je často i výroba kostýmů a příprava rekvizit, nezapomeneme tedy vyhradit dostatek času. Divadlo inscenujeme buď pro sebe navzájem (skupinky se střídají v rolích herců a diváků) nebo hrajeme i pro veřejnost (třeba na návsi nejbližší vesnice).

Kromě variací na divadelní téma můžeme pracovat i s technikou:

• vytváření foto-románu (digitální fotoaparáty),
• natáčení filmu (kamera),
• nahrávání zvukové reportáže (diktafony).

Tyto varianty jsou výrazně delší a náročnější na technické zabezpečení. Proto se k nim uchylujeme jen tehdy, pokud vybranou formou sledujeme specifický cíl.

Literatura

Opět upřesníme zadání, například:

• básně se zadanou formou, například sonet, haiku, limerick, balada,
• povídka na zadané téma, volíme například témata přímo se vztahující k průběhu akce nebo k tématu akce,
• povídka psaná zadaným stylem, formou, například napodobení vybraného autora,
• povídka s omezením, například všechna slova musí začínat na jedno písmeno, pouze jednoslabičná slova,
• týmová výroba novin z průběhu akce,
• komiks z připravených obrázků.

Jako motivace dobře fungují čtené ukázky a faktografické seznámení s vybranou literární formou. U tohoto úkolu je velmi důležité pojetí závěru, kdy účastníky vedeme k prezentaci jejich děl. Mnozí účastníci mohou představovat svou literární tvorbu před velkou skupinou poprvé v životě, což bývá psychicky náročné. Proto vytváříme příjemnou atmosféru a důvěrné prostředí a nikoho do četby vlastního díla nenutíme. Z prací můžeme udělat sbírku, kterou po skončení akce vytiskneme, nakopírujeme a rozešleme účastníkům v závěrečném dopise.

Hudba

Zadání může mít následující formy:

• společné nacvičení konkrétních písní, používáme hlavně vícehlasé skladby a kánony,
• nacvičování a originální přednes složitějšího hudebního kusu,
• karaoke,
• skládání vlastní písně,
• individuální či hromadná improvizace.

Hudbu můžeme předvádět celou škálou způsobů:

• vážné provedení – koncert pojatý co nejreálněji, zpěv kánonů v kostele,
• recesní provedení – parodie na koncerty,
• mystické provedení – přírodní nástroje, tajemná atmosféra, bubny,
• provedení mimochodem – mírně moderované zpívání u ohně.

Rukodělné práce

Na rozdíl od nehmotné tvorby, která je zpravidla skupinová, rukodělné práce probíhají individuálně nebo v malých skupinkách. Výsledek si mohou účastníci většinou odvést domů na památku, což je vítaný prvek rukodělných aktivit. Nicméně by to neměl být jediný cíl jejich uvádění.

Uvádějící instruktor by měl mít dobrou osobní zkušenost s postupem tvorby. Především řemesla jsou náročná nejen na materiál, ale i na zkušenosti. Výjimečně lze uvádět i činnost, se kterou zkušenosti nemáme a společně s účastníky pouze postupujeme podle návodu. V tomto případě se nepřetvařujeme a přiznáme barvu.

Tabulka 1.1 uvádí seznam námětů pro inspiraci. Jednotlivé oblasti nebudeme rozebírat a odkážeme na specializované knížky, které dnes k většině rukodělných prací existují. Zde zmíníme pouze několik námětů k malování a příklady her založených na rukodělných pracích.

Malování

Malování je jedním ze základních tvořivých projevů, proto mu věnujeme větší pozornost než ostatním formám. Podobně jako u nehmotné tvorby, i zde je dobré dát účastníkům zadání, například:

• malování výjevů z průběhu akce,
• malování okolní přírody, objektů v okolí,
• malování vzorů, například vzory různých národů, civilizací,
• malování podle příběhu, legendy,
• malování zadaným stylem (například pointilismus, kubismus),
• výroba pohlednic,
• kreslení portrétů účastníků.

Kromě tématu můžeme též kreativně volit provedení:

• klasické malování na papír,
• malování pusou, nohama, opačnou rukou než člověk píše,
• kolektivní malování na velký formát,
• malování na tělo,
• malování netradičními materiály (například uhel, olejové barvy, malování odstíny modré).

Malovací aktivity, při kterých se pracuje s velkým množstvím barvy, často sklouznou k hromadnému pomalování všech a k divoké atmosféře. Proto je uvádíme jen tehdy, pokud se nám takové „zvrtnutí” hodí (a můžeme se sami pokusit ho nenápadně vyvolat). Nezapomeneme započítat do scénáře dostatek času na umytí.

Příklady velkých aktivit

Land art (ZF II) Úkolem je vytvořit umělecké dílo z čistě přírodních materiálů. Hra bývá směrována k tvorbě velkých výtvorů (od metru až do desítek metrů), důležitou součástí tvorby je zakomponování díla do krajiny. Zadání můžeme nechat volné nebo mírně specifikovat (například pocta živlům).

Tavipolis Tuto hru můžeme označit jako „strukturované stavění domečků z mechu”. Během hry vzniká město postavené z přírodních materiálů (dřevo, kameny, mech, kůra, jíl). Instruktoři představují šlechtice (resp. městskou radu) a vypisují zakázky (stavba radnice, zámku, mostu). Účastníci tyto zakázky přijímají, budují stavby a město se tak postupně rozšiřuje.

Portrét Malovací psychologická hra. Každý účastník dostane popis imaginární postavy. Popis specifikuje pouze charakter postavy. Úkolem je nakreslit podle popisu portrét této imaginární osoby. Na závěr se zveřejní všechny popisy a portréty a účastníci se snaží přiřadit portréty k příslušným popisům.

Pointilismus Unikátní kombinace tvořivé aktivity a fyzicky náročné hry. Hraje se po týmech. Cílem je překreslit předlohu na velkoformátový papír v pointilistickém stylu – je dovoleno dělat pouze tečky, zakázány jsou čáry či vybarvování. Hra je rozdělena na fáze, v každé fázi smí dělat tečky jen určenou částí těla (prst, nos, palec na noze, loket), případně je omezen způsob pohybu mezi barvami a plátnem (skákání po jedné noze, pozadu).

Mandaly Mandaly lze i malovat, ale mnohem lepšího efektu dosáhneme, pokud obarvíme písek a mandaly opravdu sypeme a na konci shrneme. K přípravě barevného písku na sypání stačí obyčejný křemičitý písek obarvený potravinářským barvivem. U této aktivity věnujeme pozornost souvislostem – vysvětlíme, co jsou to mandaly, osvětlíme základní symboliku, ukážeme konkrétní reálné příklady.

Konstrukční tvorba

Když vyrábíš žebřík, nesmíš dát na to, co ti kdejaká opice říká. Opice lezou na strom bez žebříku. (sinhálské přísloví)

U konstrukční tvorby, stejně jako u rukodělných prací, něco manuálně vyrábíme. Tentokrát však není postup jednoznačně dán, nejde tady jen o umělecké ztvárnění, ale také o funkčnost a o to vymyslet, jak výrobek vyrobit. Většinou volíme spíš složitá zadání a týmové zpracování.

Funkčnost a elegance

První kategorie konstrukční tvorby volně navazuje na rukodělné práce. Stále jde především o estetickou kvalitu provedení, na rozdíl od čistě umělecké činnosti se však v tomto případě uplatňuje i funkční kritérium, podle kterého se hodnotí, jak dobře výrobek plní svoji funkci. Příklady zadání a kritérií:

• Píšťalka. Na jakou vzdálenost je slyšet?
• Sluneční hodiny. Jak přesně ukazují čas?
• Vodní mlýny. Jak dlouho se vydrží točit nebo jak těžké závaží dokáže mlýn vytáhnout?
• Horkovzdušný balón. Jak dlouho se udrží ve vzduchu?
• Desková hra, drátěný hlavolam. Je výrobek použitelný?
• Ptačí budka. Do čí budky začnou nejdřív létat ptáci?
• Výroba nepromokavého obalu. Do obalu dáme mouku, kontrolujeme sypkost.
• Výroba nerozbitného obalu. Do obalu dáme vejce, obal shazujeme ze skály.
• Výroba pastí. Kdo první něco chytí?

Soutěž

U konstrukční tvorby můžeme potlačit umělecký prvek a zdůraznit funkčnost. Takovou tvorbu uvádíme soutěživě, jasně specifikujeme kritérium, podle nějž se výrobky porovnávají. Kritériem může být absolutní parametr výtvoru (například výška) nebo výrobky použijeme při závodě, aby se prakticky ukázalo, který výrobek je nejlepší.