Závěr

Aby tato kniha splnila svůj účel, neměla by být dočtena a odložena, ale měla by se stát jednou z pomůcek, které čtenář použije při organizování vlastních zážitkových akcí. Snad bude pomůckou praktickou a užitečnou. Zodpovědný organizátor však potřebuje víc než dobrého rádce. Nač by měl dbát a jakými osobními vlastnostmi by se měl vyznačovat?

Najdi cíl, prostředky budou následovat. (M. Gándhí)

Cíle. Začínejme vždy od cílů. Připravovat zážitkovou akci bez ujasněných cílů je jako vařit tak, že nahodile mícháme suroviny. Spíš než abychom utráceli za drahé ingredience, vyjasněme si, co chceme vařit, a postupujme podle receptu. Snažme se co nejjasněji předem formulovat cíle akcí, her i reflexí. Dávejme si přiměřeně náročné cíle. Nesklouzněme k zážitkovému konzumu, k pouhému zalíbení se účastníkům, nesnažme se však ani během dvou dnů změnit účastníkům pohled na svět. Po ukončení akce se vracejme k cílům a zamysleme se, jak se nám je podařilo naplnit. Ostatně návyk nejdřív si uvědomit, proč co děláme, čeho tím chceme dosáhnout, a teprve pak se do toho vrhnout, nám velmi dobře poslouží i v běžném životě.

Kdo stojí na špičkách, nestojí pevně, kdo se zeširoka nakročí, neudělá ani krok. (Lao C’)

Vyváženost. Dobré zážitkové akce jsou vyvážené nejen ve skladbě programu, ale i ve způsobu jeho provedení. Bezpečnost je důležitá, ale bezpečnostní prvky dohnané do extrému kazí atmosféru hry a tím i její smysl. Účastníky nemůžeme manipulovat, jak se nám zachce, ale při naprosté volnosti a dobrovolnosti bychom zase nemohli dosáhnout mnoha užitečných cílů. Úžasné kostýmy posílí atmosféru hry, ale shánění materiálu nás stojí spoustu energie, času a peněz. Rozebírání zážitků při reflexi pomáhá účastníkům učit se, ale sáhodlouhé diskuze často zředí silný dojem ze hry. Připravit hru dokonale je důležité, ale v klidu si popovídat s účastníky u oběda je důležité zrovna tak. Krajní řešení bývá málokdy dobré, univerzální recepty neexistují. Instruktor by měl snažit vyvážit protichůdné požadavky a hledat střední cestu vhodnou pro konkrétní situaci.

Čin pramení nikoli z myšlenky, ale z ochoty k odpovědnosti. (G. M. Trevelyan)

Odpovědnost. Jako instruktoři máme v rukách velkou odpovědnost, především za bezpečnost účastníků, kteří přesně nevědí, do čeho jdou, a přesto nám důvěřují. Kolektivní odpovědnost nefunguje, proto ji musíme co nejjasněji rozdělit mezi členy instruktorského týmu. Každý člen musí přijmout odpovědnost za svoje úkoly. Ochota účastníků vzít na sebe odpovědnost za vlastní rozhodování a konání je jedno z možných témat zážitkových akcí. Ochota instruktorů nést dpovědnost je naprostou nutností.

Spojit se je začátek, zůstat pohromadě je pokrok, pracovat společně je úspěch. (H. Ford)

Spolupráce. Spolupráce s ostatními je náročná. Ti druzí neplní úkoly, zapomenou sirky, zašantročí hábity, spotřebují barvy nachystané na další hru a ještě sní všechno jídlo ke svačině. I přes všechny nesnáze stojí týmová práce za námahu. Žádný tým nefunguje sám od sebe, ale už s trochou snahy o spolupráci začne celek „šlapat” líp, než by kterýkoli z jednotlivců dokázal sám. Nápady se kombinují a dovednosti doplňují.

Spolupráce s ostatními nejen umožňuje pořádat akce, které by jednotlivec nezvládl, ale také nás velmi obohacuje. Učíme se přitom měkkým dovednostem ještě intenzivněji než účastníci akcí. Učíme se neodsuzovat odlišnost druhých lidí, ale přijímat ji a oceňovat. Na zážitkových akcích většinou spolupracujeme s lidmi různých zájmů a odborností. Dostáváme jedinečnou šanci se vzájemně inspirovat a předávat si různé pohledy na svět.

Aby spolupráce dobře fungovala, každý člen týmu má mít svá práva a povinnosti a vymezenou roli, kterou je schopen přijmout. Současně musíme akceptovat fakt, že role jsou dynamické. V každém týmu hrajeme trochu jinou roli a tomu přizpůsobujeme své chování. Role se mění také v běhu času – je čas dělat pomocníka, čas převzít vedení a také čas předat akci dalším a ustoupit do pozadí.

Dobrodružství jsou jenom nesnáze správně uvážené. Nesnáze jsou jenom dobrodružství špatně uvážené. (G. K. Chesterton)

Dobrodružství. Nechť jsou akce dobrodružstvím nejen pro účastníky, ale i pro nás instruktory. Zkoušejme nové věci, experimentujme. Neupadněme do rutiny. Pořádání akce má pro nás být vždy výzvou. Pokud před akcí nejsme nervózní a napnutí, jak všechno dopadne, něco není v pořádku. Nebojme se zkoušet nové věci i v případě, že stávající podoba akce je účastnicky úspěšná. Dobrodružství jako učební metoda je dobré nejen pro účastníky, ale i pro instruktory.

Největší radost přinášejí nikoli znalosti, ale proces učení, nikoli vlastnictví, ale proces získávání. (K. F. Gauss)

Radost. Akce může mít sebelepší cíle, dramaturgii a přípravu, ale bez radosti a nadšení to nikdy nebude ono. Na akci bychom se měli těšit, neměli bychom ji organizovat pouze ze zvyku. Účastníci si rutiny totiž vždycky všimnou. Nadšení a entuziasmus instruktorů dodá programu šmrnc, naopak otrávenost instruktora snadno pokazí i dobrou hru. Dělejme akce, které baví nás samotné. Z takových budou mít radost nejen účastníci, ale i my sami.

Nápady jsou jako králíci. Dostanete jich pár, naučíte se je zvládat a za chvíli jich máte tucet. (J. Steinbeck)

Nápady. Originální nápady jsou větrem do našich plachet. Jsou zdrojem radosti a dobrodružství pro účastníky i instruktory. Ženou nás do nových akcí i poté, co jsme si popáté řekli, že s tím končíme. Dávají nám energii vydržet i u méně záživných částí příprav. Nápady jsou velmi cenným zdrojem a podle toho s nimi zacházíme. Pečlivě všechny zachytíme, uchováváme je v peřinkách (papírových nebo dnes už častěji elektronických), necháváme je dozrát a ve správný čas jim dáme prostor pro rozlet.

Jestliže budete dělat to co vždycky – vždycky dostanete jen to, co už jste měli. (neznámý autor)

Otevřené oči. Vnímejme knihy, filmy, výstavy, reklamy a zprávy očima instruktora. Co všechno lze využít jako námět na akci či hru? Všímejme si zajímavých předmětů a míst. Podívejme se na svoje studium nebo práci očima instruktora. Určitě se ledacos z každodenní rutiny dá využít, často stačí jen otevřít oči a podívat se na věci z netradičního úhlu.

Žij, jako bys měl zítra umřít. Uč se, jako bys měl žít věčně. (M. Gándhí)

Rozvoj. Dobrý instruktor nikdy neustrne na místě. Stále se učme. Přemýšlejme o úspěších i neúspěších. Nezoufejme kvůli chybám. Jediná opravdová chyba je ta, ze které se nepoučíme. A ti nejchytřejší se učí i z chyb ostatních. Právě tak je však důležité všímat si, co se povedlo, nám i ostatním. Přemýšlejme nejen o svých nedostatcích, ale hlavně o svých darech a o tom, jak je rozvinout. Času nemáme neomezeně, proto nenechávejme svůj rozvoj náhodě. Uvažujme nad tím, co bychom se chtěli naučit a v čem se zlepšit. A občas se nezapomeňme podívat na cestu, kterou už jsme ušli, a těšit se z ní.

Age, quod agis. Co děláš, dělej pořádně. (latinské přísloví)

Výdrž. Instruktorský adept se může po prolistování této příručky trochu vyděsit, co vše by měl zvládat. Není třeba zoufat, většinu dovedností se člověk naučí za pochodu. Při přípravě akcí postupně získáváme zkušenosti, se kterými všechno jde čím dál lépe. Pak už není tolik potřeba hodiny listovat knížkami, stačí zalovit v paměti, nemusíme chystat vše do úplného detailu, drobnosti už jsme schopni improvizovat. Zkušenosti však nikde nekoupíme. Získat je lze jedině výměnou za výdrž.

Výdrž potřebují i ostřílení instruktorští vlci s dlouholetými zkušenostmi. Jsou chvíle, kdy už máme všeho po krk – třeba den před začátkem akce, když doděláváme několik věcí současně a k tomu se nám kupí řada školních či pracovních povinností; nebo po dlouho připravované akci, která se nepovedla a účastníci jsou naštvaní; v šest hodin ráno, když jsme celí rozlámaní z předchozích dnů a máme jít chystat jakousi ranní hru. Takové chvíle potkají každého. Kdo ale zatne zuby a vydrží, vždy najde perlu na dně.

Ten, kdo bude žít pro druhé, bude mít velké potíže, jež mu však budou připadat nepatrné. Ten, kdo bude žít pro sebe, bude mít malé potíže, jež mu však budou připadat obrovské. (W. R. Inge)

Odměna. Pořádání zážitkových akcí není žádná instantní cesta ke štěstí. Jsou ale chvíle, které za tu námahu stojí – například když účastník na konci akce řekne: „Doufal jsem, že akce bude zajímavá a zábavná, ale ona mě také donutila trochu se zamyslet nad svým životem.”; když v menze u vedlejšího stolu lidé zaujatě rozebírají akci, kterou jsme pořádali; když účastníci stojí na nádraží, nesměle přešlapují a nikomu se nechce domů; když odrostlý puberťák nostalgicky vzpomíná, jak ho ovlivnila hra, kterou jsme uváděli před dvěma lety na táboře. Všímejme si takových okamžiků – jsou odměnou, která nejen potěší, ale také dá sílu pokračovat.

Dřív jsem byl trochu domýšlivý, ale teď už jsem dokonalý.(folklor)

Pokora. Organizování zážitkových akcí je složité. Pracujeme s lidmi a přitom jim pořádně nerozumíme. Snažíme se ovlivnit jejich pohled na sebe a na svět během pouhého týdne. Používáme metody, o kterých ani pořádně nevíme, proč fungují. Nesklouzněme k přílišnému sebevědomí, k pocitu, že všemu rozumíme a víme, jak bude vše probíhat. Dívejme se na účastníky i na to, co prožívají, vždy s úctou.

Všechno bychom přece měli dělat tak, jako by šlo o budoucnost světa. A ono tak trochu o ni vlastně jde. (V. Havel)

Ambice. Buďme pokorní, nepodceňujme však svoje možnosti. Připravujme akce pečlivě, hrajme si s detaily, nebuďme příliš domýšliví ohledně toho, co se dá zvládnout během pár dní. To však neznamená, že bychom neměli mít vysoké cíle. Volme si důležité dlouhodobé cíle a systematicky na nich pracujme. Ať děláme cokoli, nezapomínejme, že máme šanci ovlivnit budoucnost. Budoucnost účastníků, nás samých i světa.