Zabezpečení akce

V této kapitole se zabýváme praktickými záležitostmi, které se týkají zajištění akce. Začneme popisem přípravy – kdy co děláme. Dále se zaměříme na propagaci, materiální zabezpečení a na práci účastníků na akci.

Příprava akce

Přípravné práce lze u malých i velkých akcí rozdělit do čtyř základních fází. Podle toho, zda jde o akci velkou, nebo malou, se přípravy liší délkou, náročností a mírou detailnosti.

Za velkou zážitkovou akci můžeme považovat třeba třítýdenní tábor pro děti, týdenní intenzivní akci pro dospělé nebo rozsáhlou jednodenní hru pro tisíc lidí. Takovou akci připravujeme alespoň půl roku dopředu. Na přípravu kvalitní akce potřebujeme alespoň deset celovečerních týmových schůzek (případně adekvátní počet víkendových schůzek). I malou akci ale začneme připravovat alespoň měsíc před jejím konáním, už jen kvůli propagaci.

Zrání

V první fázi formujeme tým. Pokud tým dosud neorganizoval žádnou akci, měli bychom se vzájemně představit z „instruktorského” pohledu – komu vyhovuje která role v týmu a jaký typ her rád uvádí. Dál si ujasníme osobní motivaci členů týmu. V této fázi příprav tým pracuje téměř výhradně společně a všichni členové týmu mají přehled o všem dění.

Vymýšlení se v této fázi pohybuje v abstraktní rovině. Určujeme cílovou skupinu, cíle a témata akce, volíme název. Hledáme inspirační zdroje, základní motta. Určíme termín akce. Tyto prvky hledáme tak dlouho, dokud je všichni členové týmu nepřijmou pevně za své.

Budování kostry

Složení týmu by už mělo být fixní, týmové role by měly být jasně rozděleny a přijaty (ne nutně oficiálně). V této fázi se již členové týmu připravují na schůzky individuálně, tým však stále pracuje převážně společně.

Začínáme řešit základní materiální aspekty akce. Domlouváme objekt, sestavujeme finanční rozvahu, rozjíždíme propagaci. Pokud jsme v objektu nikdy nebyli, uděláme tam týmový výlet a projdeme okolní terén. Rozdělujeme si základní formální garance: objekt, finance, propagace, program, materiál.

Po programové stránce se věnujeme hlavním programovým blokům a sestavujeme kostru scénáře. Hlavní bloky rozdělujeme mezi členy týmu. Upřesňování jednotlivých bloků probíhá samostatně (nebo po mini-týmech).

Dolaďování

V závěrečné fázi převažuje individuální příprava, případně příprava po menších skupinách. Schůzky celého týmu mají synchronizační charakter. V této fázi už nemá nikdo přehled úplně o všem, každý člen týmu si plní svoje úkoly.

Výbereme účastníky a komunikujeme s nimi, tj. předáme přesné informace k akci, výbereme peníze. Domlouváme materiální zabezpečení, logistiku: kdo co zajistí a doveze, kdo kdy kde bude.

Program v této fázi již pouze dolaďujeme. U klíčových her dotahujeme detaily, do scénáře doplňujeme výplně a připravujeme záložní hry pro případ nepříznivého počasí. Kontrolujeme scénář, zda opravdu splňuje cíle vytyčené na počátku.

U méně zásadních akcí může značná část dolaďování probíhat přímo na akci, zejména pokud je instruktorský tým zkušený a jde o standardní akci. Základní kostra by však měla být vždy připravena před akcí, v klidu a s rozvahou. Zkušený instruktor zvládne improvizovat konkrétní hru přímo na akci, je ale velmi obtížné vymýšlet za běhu návaznosti a dramaturgii tak, aby program někam směřoval.

Vyhodnocení

Po každé akci by mělo proběhnout vyhodnocení. Pokusíme se od účastníků získat zpětnou vazbu (osobním rozhovorem nebo písemným dotazníkem). Zamyslíme se nad vytyčenými cíli a odhadneme, do jaké míry byly naplněny. Rozebereme, co se povedlo a co se nepovedlo. Poučíme se z chyb, ale také se radujeme z úspěchů. Prostě Kolbův cyklus aplikujeme nejen na účastníky, ale i na sebe. U menších akcí může vyhodnocení proběhnout přímo na místě po ukončení. U velkých akcí mu věnujeme alespoň jednu samostatnou schůzku týmu po akci.

Akci po ukončení vyhodnotíme také pragmaticky – vyúčtování, vrácení materiálu. Tato část organizování je nevděčná a nepopulární, uděláme ji však co nejdříve, jinak se materiální nedostatky mohou stát temnou stránkou jinak podařené akce.

Po originálních autorských akcích sepíšeme závěrečnou zprávu. Tato zpráva slouží k předání zkušeností ostatním – kamarádům, ostatním členům organizace nebo prostě prostřednictvím internetu komukoliv, kdo má zájem. Závěrečná zpráva je však smysluplná i pro interní poučení týmu – písemný projev nutí člověka přesněji formulovat myšlenky a utřídit si je. Závěrečná zpráva může obsahovat například shrnutí základních metodických záležitostí a zkušeností, rozpočet, program akce a popis premiérových her.

Propagace

Nutnost a rozsah propagace závisí na cílové skupině. I pokud organizujeme akci pro stálý kolektiv, věnujeme propagaci náležitou pozornost, protože propagace pomáhá vytvářet očekávání účastníků a připravuje atmosféru akce.

Název akce

Dobrý název je důležitý, a to nejen pro zjevnou roli v propagaci, ale také pro skrytou roli působení na organizátory. Název používáme dlouhou dobu při přípravě akce, píšeme si ho do diáře, je na složce s materiály. Po vydařené akci používáme název ještě dlouho při vzpomínkách. Může se stát, že akce se stane pravidelnou a název je používán mnoho let. A co víte, možná se vám někdy objeví i v životopise. Název je zkrátka důležitý.

Měl by být krátký, úderný, zajímavý, vystihující podstatu akce, snadno zapamatovatelný. Upřednostňujeme jednoslovné názvy, protože při používání se název tak jako tak zkrátí na jedno slovo. Nevhodné názvy: příliš dlouhý text, špatně zapamatovatelný či vyslovitelný název, název původně používaný pro jinou akci (ať už zážitkovou či jinou), sousloví vyvolávající nežádoucí konotace (například vlivem reklam), příliš obecný název.

Současně s názvem volíme logo akce. Může jít o graficky ztvárněné logo, ale klidně stačí i volba specifického fontu, který budeme vždy používat. Logo pak používáme na všech souvisejících materiálech: propagační letáky, dopisy účastníkům, materiály použité na akci. Logo pomáhá vytvářet ducha akce.

Příklady názvů akcí: Ad fontes, Ansuz, Archa, Bahno a hvězdy, Bottega, Civilizace, Exit, Fénix, Hi-Tech, Kaleidoskop, Křižáci, Létající patison, Létování, Nádech, Odysea Země, Proč kolotoč?, Příběhy, Rubikon, Řeka života, Schody do nebe, Šeravy, TMOU, Tramtárie, Tvrz, Zimní odysea.

Termín akce

Při volbě termínu bychom neměli zohledňovat pouze diáře instruktorů, ale také bychom se měli zamyslet nad termínem s ohledem na propagaci. Termín je totiž často jedním z nejdůležitějších kritérií, podle kterých se lidé rozhodují. Nad termínem se zamýšlíme z pohledu cílové skupiny a klademe si například následující otázky:

• Není v tomto termínu již jiná akce? Hledáme konkurenční akce, které se zaměřují na stejnou cílovou skupinu, hlavně pak akce známější, s delší tradicí a od větších organizací než je naše.
• Jsou v tomto termínu svátky? Chce naše cílová skupina na tento svátek spíše zůstat doma, nebo někam vyjet?
• Má v tomto termínu cílová skupina klidné období? Není zkouškové?
• Budeme mít dost času na propagaci? Akce v září se například špatně propagují, protože během prázdnin bývají lidé mimo dosah propagace.

Také délku akce zvažujeme s ohledem na cílovou skupinu. Sehnat děti na třítýdenní tábor není problém, vysokoškoláky na čtrnáctidenní akci už budeme dostávat těžko a získat pracující na déle než týden je téměř nemožné. Většinou platí, že čím delší akce, tím náročnější shánění účastníků.

Obsah propagace

Propagace by měla obsahovat minimálně následující informace:

• Termín: kdy se akce koná, uvádíme i den v týdnu.
• Cílová skupina: pro koho je akce určena (věk, charakteristika účastníků, požadované schopnosti); pokud je akce otevřena široké veřejnosti, mělo by to být z propagace zřejmé.
• Přihlašování: do kdy je potřeba se přihlásit, jakým způsobem se přihlašuje.
• Organizátoři: minimálně název a logo organizace, dál uvádíme alespoň seznam křestních jmen, aby bylo vidět, že za akcí stojí nějací živí lidé a ne jen abstraktní instituce.
• Základní charakteristika akce: pracovní/nepracovní, jaké je téma akce, co se zhruba bude na ní dít.
• Cena (alespoň přibližná).
• Kontakt pro dotazy a upřesnění.

Ve většině případů poskytujeme i následující informace.

• Kde se akce koná (někdy můžeme chtít utajit místo konání, pak uvádíme alespoň rámcovou oblast).
• Potřebné vybavení: pokud není potřeba nic zvláštního, posíláme informace o vybavení až účastníkům, kteří se přihlásí.
• Motivační informace: citáty, ilustrace, odkazy na podobné akce, na předcházející akce pořádané organizátory, na minulé ročníky, odkazy na zdroje související s tématem.
• Pro zvýšení důvěryhodnosti můžeme uvést celá jména a stručnou charakteristiku organizátorů (nejlépe originálně provedenou).

Způsoby propagace

Propagaci vedeme po více liniích, které jsou vzájemně provázané. Pro každý způsob propagace uvádíme jiné informace a jinak je strukturujeme.

Webové stránky Webové stránky jsou v současnosti převažující formou propagace. Ostatní způsoby propagace směřují k tomu, aby se potenciální zájemce na ně podíval. Webové stránky akce by měly obsahovat všechny důležité informace, měly by však být přehledně uspořádány, aby se v nich zájemce při první návštěvě neztratil. Raději volíme stránky jednoduché, střídmé, úderné. Stránky akce umisťujeme pokud možno na server pořádající organizace.

Letáček Pokud máme webové stránky akce, pak účel letáčku je přimět potenciálního účastníka, aby se podíval na stránky. Letáček tedy může být informačně řídký, nemusí obsahovat všechny informace. Musí však být zajímavý a upoutat v záplavě dalších letáčků. Řídíme se heslem: „Většina lidí špatně vidí a spěchá.”

Několik tipů pro výrobu letáčku: na letáčku musí být výrazný název akce, termín a webová adresa; písmo volíme bezpatkové (jde lépe číst z dálky), volíme velký font, nepoužíváme příliš mnoho různých velikostí (typů) fontu; využíváme obrázky a barvy. Pokud nemáme finanční prostředky na barevnou tiskárnu, vybarvujeme ručně nebo kopírujeme na barevný papír.

Letáček umisťujeme tam, kde se zdržuje naše cílová skupina, typicky tedy klubovny, nástěnky ve školách, knihovny.

Elektronický leták Elektronicky můžeme šířit i klasický letáček (naskenovaný), pro elektronické šíření se však hodí spíš čistě textová verze, která obsahuje pouze základní informace z letáku a výrazný odkaz na webové stránky. Tento text rozesíláme e-mailem (přes známé, přes internetové konference) a zveřejňujeme na internetových vývěskách, v relevantních diskuzních fórech a v internetových kalendářích akcí.

Souhrnné kalendáře Velké organizace vydávají souhrnný kalendář všech akcí, který obsahuje pouze termín, název a stručnou charakteristiku akce. V tomto případě neuvádíme v charakteristice prvky, které jsou společné všem akcím dané organizace. Naopak zdůrazníme, čím se akce liší od ostatních.

Osobní propagace Stále zůstává nejúčinnějším způsobem propagace. Za účelem osobní propagace připravíme zmenšené kopie letáčků (velikost A5 nebo A6), které rozdáváme s osobním komentářem vytipovaným lidem. Pokud rozesíláme elektronický letáček mailem, doprovodíme standardní pozvánku stručným osobním komentářem o tom, proč zrovna dotyčný člověk by mohl mít o akci zájem.

Dotazník

Součástí propagace a komunikace s účastníky před akcí může být i dotazník, který zasíláme účastníkům. Dotazník může plnit víc funkcí:

• podklad pro výběr účastníků (pokud očekáváme větší poptávku, než je kapacita akce),
• informace o účastnících (pokud na akci jedou účastníci, které osobně neznáme),
• motivace, naladění účastníků (účastník musí již před akcí vyvinout aktivitu, na akci potom přijíždí více navnaděn).

Pokud po účastnících vyžadujeme vyplnění dotazníků, měli bychom je využít. Minimálně by si měli všichni instruktoři dotazníky prostudovat. Vyplněným dotazníkům věnujeme náležitou pozornost, ale nehrajeme si na psychology a neodvozujeme z odpovědí příliš mnoho. Dotazníky můžeme též využít na začátku akce v rámci seznamovací hry.

Příklady klasických otázek do dotazníku:

• základní informace (jméno, věk, kontakt, studium, zaměstnání),
• zdravotní omezení a speciální požadavky (léky, alergie, vegetariánství),
• dovednosti (fyzická výdrž, plavání, hra na hudební nástroj, fotografování),
• motivace, zkušenosti (proč jedeš na akci?, co očekáváš?, byl jsi už na podobné akci?)
• závislosti (na alkoholu, kouření, internetu, mobilním telefonu),
• otevřené osobní otázky (co jsi dělal loni o prázdninách?, o čem sníš?, v čem jsi dobrý?),
• nevážné otázky, prostor pro kreativitu (nakresli kotávku, napiš básničku o pánvičce),
• otázky týkající se tématu akce.

Dotazník vždy chystáme na míru konkrétní akci, nepoužíváme prefabrikované univerzální formuláře. Pokud chceme, aby účastníci projevili při vyplňování kreativitu, pak sami pojmeme úpravu dotazníku kreativně (například doprovodné ilustrativní obrázky).

Přihlašování

Žijeme v době mobilních telefonů a to ovlivňuje i způsob, jak se účastníci hlásí na akci. Lidé plánují na poslední chvíli a jsou zvyklí své plány dynamicky měnit. Pokud zveřejníme termín, do kdy se účastníci musí hlásit, hodně z nich se ozve až těsně před jeho vypršením (a také často až po něm). Lidé se zdráhají závazně se přihlásit na akci dva měsíce předem, na druhou stranu je možné získat účastníky i dva dny před začátkem týdenní akce. Ženy plánují s větším předstihem než muži, takže se hlásí dříve, na druhou stranu častěji mění plány a je u nich tedy pravděpodobnější, že se ještě odhlásí.

Účastnický poplatek vybíráme jako součást registrace (bezhotovostně převodem na účet). Je to sice složitější než vybrat poplatek přímo na akci v hotovosti, vybraný poplatek však výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že účastníci opravdu dorazí. Nicméně i v tomto případě bychom měli počítat s tím, že téměř jistě se nedostaví všichni přihlášení. V případě vysokého účastnického poplatku jasně uvedeme storno podmínky.

Materiální zabezpečení

Kromě programového zajištění akce, kterému je věnována většina této knihy, musíme akci zabezpečit i po materiální stránce. Materiální zabezpečení je ovšem specifické pro různé typy organizací. Zde zmíníme jen základní aspekty, které jsou společné: shánění objektu, materiál, lékárnička. Vynecháváme několik důležitých oblastí jako je vaření nebo finance, protože ty se pro různé typy akcí výrazně liší a na některé se vztahují i různé zákony.

Objekt

Zařizování objektu a související administrativu by měl mít na starosti jeden jasně určený člen týmu. V první fázi objekt vybereme a rezervujeme. Pokud neznáme žádný vhodný objekt, dáme v první řadě na doporučení známých. Upřednostňujeme objekty, se kterými má někdo zkušenost s pořádáním zážitkové akce. Pokud neuspějeme, můžeme využít specializovaných internetových vyhledávačů.

Typické žádoucí vlastnosti objektu pro zážitkové akce:

• Přiměřený komfort. Záleží samozřejmě na typu akce, jiný komfort je nutný pro trénink přežití a jiný pro manažerský teambuildingový kurz. Hledáme komfort přiměřený, nic víc, nic míň.
• Dostatečné společenské prostory uvnitř, tj. místnost, kam se pohodlně vejdou všichni účastníci.
• Zajímavé a pestré okolí, především co se týče přírody (lesy, louky, voda, skály).
• Dostupnost přiměřená délce akce (na tři týdny má cenu jet na druhý konec republiky, na dva dny nikoli).
• Izolovanost od okolí. Většinou hledáme objekt, který stojí mimo zástavbu a který můžeme mít sami pro sebe.

Pokud jsme našli objekt, zjistíme ještě před rezervací:

• Jaká je kapacita objektu? Jaké jsou k dispozici prostory? Kolik je tam místností? Je tam velká společenská místnost?
• Jaký je způsob spaní? Je potřeba mít vlastní spacáky, karimatky?
• Je možnost vlastního vaření? Jak je vybavena kuchyně? Je potřeba mít vlastní hrnce, nádobí? Musí mít účastníci svoje misky a hrnky?
• Je tam pitná voda? Elektřina? Jaká jsou k dispozici hygienická zařízení? Musí se topit v kamnech? Jsou hygienické podmínky adekvátní naší akci?
• Jaká je cena za pronájem? Jsou další příplatky (například pronájem kuchyně, spotřebovaná elektřina, dřevo)? Jakým způsobem se platí?
• Jaké je okolí objektu? Jsou tam zajímavosti? Dá se k objektu dojet autem?
• Co a jak máme uklidit? Jak a kdy dojde k předání objektu?

Pokud chystáme velkou akci v objektu, se kterým nikdo z týmu nemá zkušenost, podnikneme v rámci příprav výlet a prohlédneme si objekt i okolí.

Při příjezdu na objekt a jeho předání věnujeme pozornost následujícímu:

• Dobře posloucháme instrukce správce objektu. Zapíšeme si kontaktní telefon pro případ problémů.
• Zjišťujeme, co vše z vybavení objektu můžeme v rámci akce využít a na co naopak vůbec nemáme sahat.
• Ptáme se na vztahy s okolím. Je tu soused, kterému je lepší se vyhýbat?
• Zapíšeme si stav elektroměru (případně dalších měřidel).

Při příjezdu si dobře zapamatujeme stav objektu, zejména rozmístění nábytku. Na většině akcí dochází během programu k úpravám rozmístění nábytku. Je slušné na konci vše vrátit do původního stavu.

Materiál

Nejprve upozornění: kvalita akce není přímo úměrná množství materiálu, který na ní použijeme. Naopak, od jistého množství materiálu může kvalita dokonce klesat, protože energie instruktorů je natolik odčerpána sháněním a obhospodařováním materiálu, že jim nezbude čas na pořádnou přípravu programu a na věnování se účastníkům. Hledáme kompromis mezi dodávkou plnou zbytečného materiálu a příliš slepým uplatňováním hesla „co nemám, to nepotřebuji”.

Podobně jako objekt, i správu materiálu by měl mít na starosti jeden člen týmu. Pokud máme materiálu hodně, můžeme garanci rozdělit mezi několik lidí (například technika, kostýmy, louče a petrolejky). Pokud máme víc kusů od jednoho materiálu (například sekery), označíme na začátku akce každý předmět jménem majitele.

Materiál udržujeme na jednom místě (vyhrazená místnost, stan). Pro lepší přehlednost roztřídíme materiál podle typu do samostatných beden, které výrazně označíme. Pro rozsáhlé hry můžeme zřídit samostatné bedny. Za normálních okolností má materiál přirozenou tendenci zvyšovat svoji entropii (tj. vzniká nepořádek). Párkrát za akci tedy věnujeme čas úklidu.

Následuje seznam věcí, které se mohou hodit na typické zážitkové akci.

Kancelářský kufr Příklad obsahu: papíry (šmíráky, čisté papíry, barevné papíry, tvrdé papíry, velkoformátové papíry, krepový papír), psací potřeby (tužky, fixy, pastelky), lepidla (papírové lepicí pásky, izolepy, tekuté lepidlo), nůžky, eurofólie, špendlíky (klasické, zavírací), svorky, provázky, špejle, igelitové sáčky. Jde o často se ztrácející věci, počítáme proto s rezervou.

Součástí obsahu kancelářského kufru mohou být i fiktivní papírové peníze. Většinou používáme univerzální fiktivní peníze, které využijeme na mnoha akcích. Při použití současných technologií je však výroba peněz tematicky laděných podle konkrétní akce nenáročná záležitost.

Barvy Na pomalování velkých ploch se hodí barvy Remacol. Jsou výborné na vytváření rekvizit, pomůcek dokreslujících atmosféru, případně pro účastníky na malování ve velkém. Pokud potřebujeme opravdu hodně barvy a nezáleží nám na kvalitě, lze barvy Remacol dále naředit vodou se škrobem.

Pro účely maskování instruktorů a na „malovací” hry se hodí speciální barvy na tělo, protože obyčejné barvy mohou být zdraví škodlivé. Prodávají se i fosforeskující barvy použitelné na pomalování obličeje na noční hry. Dále se vyplatí potravinářské barvivo, které je neocenitelným pomocníkem při výrobě efektních lektvarů, slizů, „krve”…

Sportovní vybavení I pokud není akce zaměřena vyloženě sportovně, využijeme pro přípravu úkolů základní sportovní vybavení: míče (fotbalový, volejbalový), tenisáky a míčky ve velkém počtu, létající talíře, lana. Výbornou víceúčelovou pomůckou jsou malé umělohmotné silniční kužely, vhodné například na vyznačování území, branek, slalomů, drah, met.

Textilie Univerzálními pomůckami jsou tmavé hábity a kostýmové doplňky (například klobouk, kravata). Praktickou pomůckou jsou různobarevné šerpy – pruhy látky o rozměrech asi 5x100 cm. Šerpy využijeme pro rychlé a jasné rozlišení soupeřících týmů. Je dobré mít alespoň čtyři barvy po patnácti kusech. Širší šerpy můžeme používat místo šátků na zavázání očí. Další univerzální textilií jsou velké gázy (dělají se asi 1 metr široké a 40 metrů dlouhé). Batikovaná gáza se hodí pro výzdobu různých prostor.

Technika Z technického vybavení se může uplatnit hudební přehrávač (aparatura), fotoaparát, vysílačky, počítač, dataprojektor, tiskárna, GPS, prodlužovací šňůry, rozdvojky. Pro technické vybavení obzvlášť platí, že je používáme s rozvahou a jen pokud je pro průběh akce nezbytné. Techniku udržujeme mimo zraky účastníků.

Světla Pomocí světel lze dobře pracovat s atmosférou. Využíváme převážně tradiční zdroje světla: svíčky, petrolejky, pochodně (na olej). Jako doplněk k svíčkám se hodí zavařovací sklenice, které fungují jako kryt proti větru a s jejichž pomocí se dají jednoduše vytvářet barevné lampiony. K osvětlení velké plochy nebo na zvláštní efekty je dobrý reflektor. Pro akční noční hry využijeme blikačky.

Lékárnička

Na každé akci musí být alespoň jeden člověk s dostatečným zdravotnickým vzděláním (minimálně základy první pomoci) – u akcí pro děti je to dáno zákonem, u ostatních akcí selským rozumem. Úrazy a nemoci na zážitkových akcích hrozí i při zachování všech bezpečnostních pravidel. Základní první pomoc by měli být schopni poskytnout všichni instruktoři. K nastudování této problematiky je potřeba použít odborné materiály, zde zmíníme pouze doporučený minimální obsah příruční lékárničky, která by měla být během programu vždy k dispozici.

• obvazy (sterilní), gázy, obinadlo (sterilní),
• náplasti (s polštářkem, bez polštářku), leukoplast,
• sterilní rukavice, nůžky, pinzeta, trojcípý šátek, spínací špendlík, teploměr,
• dezinfekce (septonex, jodonal, tea tree oil, stopangin),
• léky na střevní problémy (carbotox , endiaron),
• léky na horečku a bolest hlavy (paralen, acylpirin, ibalgin),
• léky na alergie (zyrtec, fenistil),
• přípravky do očí (borová voda, ophtal, ophtalmo-septonex).

Před začátkem akce zjistíme telefonní číslo a ordinační hodiny nejbližšího lékaře a také telefonní číslo na stanici první pomoci. Tato telefonní čísla zveřejníme na dobře viditelném místě, případně je vložíme do lékárničky.

Ekologický provoz

Připomeňme, že cílem zážitkových akcí je mimo jiné ovlivňovat postoje. Jedním z postojů, které bychom měli šířit, je šetrný vztah k přírodě. Nejlepší způsob šíření postojů je osobní příklad. Měli bychom se tedy snažit, aby provoz akce byl co nejekologičtější. Soustředíme se na následující oblasti.

• Třídění odpadu. Většina objektů, ve kterých se zážitkové akce konají, pomalu přechází na třídění odpadu. Při převzetí objektu tedy zjistíme místní zvyklosti a pokud se nám zdají nedostatečné, instalujeme další koše. Měli bychom třídit alespoň papír, biologický odpad a PET láhve.
• Šetrnost k živé přírodě. Týká se hlavně táborových staveb (nezatloukáme hřebíky do živých stromů), lanových překážek vázaných na stromy (používáme podložky) a volby tras závodů (neběháme v rojnici přes louku s chráněnými rostlinami).
• Šetrnost ke zdrojům. Neplýtváme elektřinou, jídlem, vodou, benzinem. Používáme recyklovaný papír nebo jednostranně potištěný papír.
• Úklid. Nenecháváme po lese rozvěšené fáborky, natažené provázky, rozházené papírové koule, eurofólie s cedulkami…

Ekologické chování by měli instruktoři přijmout za své a mělo by být přirozené. Pokud třídím odpad jen proto, že na tom Pepa trvá, pozná se to a k žádnému šíření postojů nedojde.

Práce účastníků

Pracovitost má zuby, lenost jazyk. (české přísloví)

Na zážitkové akci mohou účastníci nejen hrát hry a bavit se tím, co jim instruktoři připravili, ale i pracovat. Práce by měla být kolektivní, pracujeme po skupinkách, složení skupinek pravidelně obměňujeme. Pokud máme různě atraktivní typy práce, obsazení pravidelně měníme, a to i v případě, že je to na úkor efektivity.

Účastníkům zadáváme práci, která je opravdu potřebná, vyhýbáme se práci „aby se něco dělalo”. Dáváme jasné instrukce. Můžeme nechat volnost ve způsobu vykonání práce, nicméně musí být jasně řečen cíl práce. Zbytečná nebo mlhavě zadaná práce demotivuje. Snažíme se vytvářet příjemnou pracovní atmosféru. Výborně funguje společné zpívání při práci – činnost dříve běžně provozovaná, dnes však vzácná a tím působivější.

Pomoc s průběhem akce

Svou prací se účastníci mohou podílet na průběhu akce následujícími způsoby:

• Žádná práce, vše zajištěno instruktory. Vhodné pro akce s velmi intenzivním programem a dostatečným zajištěním.
• Výpomoc účastníků (například v kuchyni s umýváním nádobí, nošení dřeva, úklid). Tato varianta se používá na většině akcí. Výpomoc usnadní život instruktorům, kteří tak mají víc energie na přípravu vlastního programu. Z pohledu účastníků neplní tento typ práce žádné velké cíle, spoluvytváří však atmosféru akce a u dětí je vedení k výpomoci samo o sobě užitečné.
• Samostatná činnost (například vaření, při kterém se účastníci střídají). Takováto činnost značně nabourává chod akce, protože část účastníků se kvůli práci nemůže účastnit zážitkového programu. Proto samostatnou práci zařazujeme pouze tehdy, pokud je provozovaná činnost v souladu s cíli akce.

Výpomoc s průběhem akce se rozloží mezi účastníky a z pohledu jednotlivce tedy není rozsáhlá a nemusíme ji zmiňovat v propagaci.

Práce pro okolí

Otec mne neučil lásce k práci. Naučil mne pracovat. (A. Lincoln)

Dalším typem práce je společná práce orientovaná směrem ven, mimo vlastní akci. Tento typ práce je typický pro akce Hnutí Brontosaurus a Stromu života a mívá podobu krátké hromadné brigády. Cíle brigády mohou být následující:

• smysluplnost (například ochrana přírody, pomoc památkám),
• finanční zisk (zlevnění akce),
• materiální a jiné výhody (například možnost spaní na hradě, přístup do jinak nepřístupných jeskyní),
• stmelení kolektivu,
• zajímavé zkušenosti.

S obecnými cíli zážitkových akcí se nejlépe slučuje práce dobrovolnická, smysluplná, neodkladná a zajímavá. Nemělo by jít o pouhé využití levné pracovní síly. Práci domlouváme s předstihem a do všech detailů, podobně jako při shánění objektu. Jaká bude pracovní doba? Pro kolik lidí je práce? Co se stane, pokud budeme mít lidí méně nebo více? Bude práce odměněna? Kdo zajišťuje pracovní náčiní a přístup na pracoviště (klíče)? Kdo a kdy vydá přesné instrukce? Co se stane v případě nepřízně počasí – odpadne práce nebo se bude muset nahrazovat jindy?

Účastníky motivujeme k práci minimálně tak jako k doprovodnému programu a pracujeme co nejvíce společně s nimi. Účastníkům by mělo být jasné, proč pracují a k čemu to je dobré. Je chyba předpokládat, že to každý ví sám od sebe (například proč kosit louky v Bílých Karpatech, proč čistit jeskyně).

Práce výrazně ovlivní charakteristiku akce, už jen proto, že na další program zbude méně času. Pokud chceme plnit i jiné než pracovní cíle, neměla by práce být příliš vyčerpávající. Nepracovní program by měl být též náležitě upraven, aby nebyl příliš náročný (ani fyzicky, ani psychicky). Pracovní náplň akce vždy jasně zmíníme v propagaci.